Šel čas a ta pobídka mi vrtala hlavou. Nakonec jsem to chtěl vyzkoušet a začít se to učit. Výsledek je na YouTube kanálu. Dnes lépe chápu, proč mě k tomu kolega motivoval. Jakmile musí muzikant něco nahrát, je to velká motivace, až tlak, k tomu, aby pracoval na svém sebezdokonalení. Aby skladbu pořádkě prostudoval, hledal, jak ji doprovodit, popřípadě co nejprecizněji zahrál notový part, je-li k sehnání. Aby pracoval na barvě a čistotě tónu, časování a rytmu, frázování, souhře. Prakticky nikdy se to nepovede hned a je nutné procházet cyklem dělání chyb, jejich vnímání, nácviku oprav, sebezlepšování a tak pořád dokola, dokud není výsledek alespoň trochu „poslouchatelný“. Což je ovšem relativní pojem, protože jednou pořízená nahrávka zůstává tak, jak je, zatímco sluch, cit pro muziku, rozeznávání jejích kvalit (i chyb) se časem vyvíjejí a co mi mohlo ke spokojenosti postačovat před rokem, vnímám nyní v nahotě záznamu třeba školácky obnažené na veřejném pranýři. A aby to neznělo jen jako dřina, tak je to samozřejmě také čas strávený alespoň vitruálně ve společnosti těch nejlepších hudebníků, kteří původní nahrávku pořídili nebo složili, popřípadě již nějakou inspirativní nahrávku zveřejnili. Jako vedlejší benefit vnímám ještě pochopení alespoň základů nahrávacích postupů – kdo si to vyzkouší, zanechá to na něm určitou stopu. Takže rada to byla nakonec velmi prozíravá a děkuji za ni

The post Proč nahrávat muziku, když je jí všude tolik? first appeared on Zbyněk Tonar.

Zdá se to jako banalita, kterou najdeme v každém rozdělení základních pojmů v pedagogice. Ale slova, která používáme, svědčí o našem způsobu uvažování. Co je, resp. co má být řídící veličinou v našem vysokoškolském vzdělávání – výuka nebo učení? Pokud jako učitel budu schopen dát na chvíli z centra své pozornosti to, co dělám já, tj. vyučování, a nahlédnout jako hlavní a rozhodující proces učení, tj. co a jak dělají naši studenti, pak nahlížím na výuku (tj. mou aktivitu) jako na veličinu závislou. Pak ji budu schopen a ochoten průběžně vylepšovat tak, aby svojí formou, náplní a rozsahem maximalizovala prospěch těch, kdo se mají něco naučit. Do popředí se dostanou další důležité otázky, například, jak zjistíme, zda se studenti učí nebo neučí? Jakými mechanismy se učí? Co jim v tom pomáhá a co jim brání? Které překážky jsou na straně jejich a které na straně instituce či vyučujících?

Posunout do centra pozornosti učení místo vyučování ve vlastním uvažování i při diskusích o vzdělávání se mi osvědčilo pro efektivnější rozložení pozornosti a směrování zdrojů, času a úsilí mezi tyto dvě činnosti. Pokud vedeme diskuse o kvalitě výuky, veďme je o to více o kvalitě učení. To je a má být ten hlavní proces, kde něco nového a důležitého vzniká. Ano, kvalitní výuku a kvalitní vyučující k tomu nezbytně potřebujeme, ale hlavním produktem a výsledkem a měřítkem této kvality jsou absolventi předmětu, kteří něco dokáží, tj. něco se naučili.

The post Proč výuka není totéž, co učení first appeared on Zbyněk Tonar.

The post Příspěvek test first appeared on Zbyněk Tonar.

The post Ahoj všichni! first appeared on Zbyněk Tonar.